KARLŠTEJNŠTÍ MAZÁCI o. s. kola kytara kanoe lyže snowboard sex


Karlštejnský mazec IV

19. 6. 2014

Richard Spitzer, foto Šárka Vokáčová

Z názvu jsme vypustili slovo „rockový“, ale přidali jsme oproti loňskému ročníku kapelu navíc. I tak by se dalo charakterizovat již čtvrté setkání fanoušků hlavně rockové hudby, s kapelami, které možná nejsou tak známé a slavné, ale které umějí diváky překvapit svou kvalitou. Termín byl zvolen již tradičně na druhou červnovou sobotu. Tradiční bylo i místo konání – krásné prostředí karlštejnského autokempu.

 

Více kapel si žádá i více času, a tak byl letos začátek posunut už na třináctou hodinu. Ještě předtím probíhaly v místě konání pilné přípravy. Montovalo se molo pro zpěváky, zkoušely se bicí, zvukaři natahovali a zapojovali dráty, prodejci občerstvení si chystali své stánky, aby mohli přivítat první návštěvníky. Vše se ale stihlo připravit včas.

 

Moderování se ujal Pavel Marcel, kterého znají jak ti, co chodí na Karlštejnská rockování, tak ti, co už byli na některém předchozím Mazci. Pavel sám nyní hraje se skupinou Allstars a mladou zpěvačkou Kristýnou Foltýnovou. Během odpoledne však měl povinnosti ještě jinde, a tak jeho žezlo v podobě mikrofonu převzal Saša Pavlišen. Ten se se svou kapelou The Metuzalém představil např. na prvním ročníku.

 

Podtitul letošního ročníku zněl „Open Air Festival“ a odstartovala jej kapela Malá bílá vrána, které připadl ten nevděčný úkol zpívat před ještě téměř prázdným hledištěm (v tomto případě bychom spíše měli říct trávníkem). Sympatické muzikanty z Prahy, kteří vyznávají styl „ethno punk“, to však neodradilo, a předvedli svižné skladby, které skvěle doprovázela harmonika. I když se přiznali, že museli přijet bez frontmana a hráče na housle, myslím, že to vůbec nevadilo. Těch pár přihlížejících lidí tleskalo, co mohlo, a snažili se alespoň muzikantům vynahradit dosavadní absenci diváků.

 

Ti se však během produkce první kapely již pomalu trousili, a tak další kapela, s názvem Beruška, na tom byla o něco lépe. Partička, jejímž maskotem jsou dvě velké plyšové berušky, se představila už na jednom z Karlštejnských rockování. Pořadatele zaujali natolik, že je pozvali i na Mazec. A myslím, že udělali dobře. Chraplavý hlas charismatického zpěváka Slávy „Vadasky“ Křivánka, který možná trochu klame svým zjevem pohádkového dědečka, začal přitahovat k pódiu více těch, kteří dosud jen seděli na lavicích v zadní části kempu a popíjeli pivo. Ale řízný big beat z Loun se líbil všem.

 

V přestávce mezi druhou a třetí kapelou předvedli malí svěřenci sdružení Domeček Hořovice módní přehlídku triček vytvořených pro letošní ročník. Stejně jako loni, i letos byly k zakoupení všechny možné velikosti a barvy. Od tradiční černé, až třeba po zelenou či růžovou. Nechyběly ani suvenýry – na památku jste si mohli zakoupit půllitr, placku, opasek či dokonce paličky na bicí. To vše samozřejmě s nápisem „Karlštejnský mazec“.

 

Kemp se pomalu plnil, odpolední sluníčko se opíralo do hlediště. Tam diváky možná zaujaly mezitím připravené dřevěné barové židle. Ke slovu se dostávalo pražské seskupení Dekolt, hrající akustický rock. Nikdo určitě nepřehlédl charismatickou zpěvačku Lucii Bakešovou, sice drobnou dívenku, zato však velice energickou, s velmi výrazným hlasem. Byla to právě ona, kdo nejvíce barovou židličku využíval, ať už k různým figurám, nebo prostě jen proto, aby na ní stála a dala výškám svého zpěvu ještě větší důraz. Její vystoupení oscilovalo mezi něžností i dravostí. Někdy písnička začínala skoro jako dětská říkanka (Myšková), aby se však změnila ve správný rockerský „drajv“, jindy se zase půvabná zpěvačka přitulila ke kytaristovi v něžné skladbě.

 

Po vystoupení ji krátce vyzpovídal Saša Pavlišen. Na otázku, jak se taková zpěvačka – růže mezi trním – cítí mezi samými mužskými kolegy, vtipně odpověděla, že ona je spíš to trní mezi růžemi…

 

Ženský půvab vystřídali tři pořádní rockeři z Rakovníka. Dva „vlasáči“ jak se patří (Ondřej Lukeš a Tomáš Beran), doprovázeni bubeníkem (Filip Milko), to je kapela Dlouhej kouř. Ke slovu přišly mimo jiné pecky od Jimiho Hendrixe nebo Ozzyho Osbournea. Dech všem jistě vyrazilo sólo bubeníka. Dokonce i muzikanti z následující kapely Trautenberk, připravující se na vystoupení, všeho nechali a šli se na něj podívat.

 

Čtvrtý Mazec již byl dávno v té podobě, v jaké ho znají návštěvníci předcházejících ročníků. Lidé se skvěle bavili, popíjelo se pivo, jedli se klobásky. Kdo chtěl, seděl a poslouchal, případně se bavil s přáteli. A bylo jedno, zdali sedí u některého z dlouhých stolů, postává u provizorních pultíků k stání nebo sedí či leží na trávě. Kdo chtěl, podpořil muzikanty na pódiu, kterým už bylo díky světlům a ostrému slunci pořádně horko.

 

Ochlazení by možná přišlo vhod v podobě pánů z hor. Ano, opět do Karlštejna zavítala „tanzmetalová“ kapela Trautenberk, která se představila na Mazci už loni. Tuhle klatovskou partu bohužel mezitím postihla tragická událost, kdy za zřejmě dosud nevyjasněných okolností zemřel zpěvák Tomáš Paima, alias „Obrouš, jemnostpán z Trautenberku“. Když – stejně jako loni – kapela nastoupila v kostýmech za zvuku (v téhle chvíli) velice působivé melodie Krkonošské pohádky, aby vzdala poctu zesnulému zpěvákovi, byl to docela dojemný moment…

 

Smutek je však třeba zahnat pořádným rockem. Ten kapela naservírovala divákům v plné míře. Zazněly hity jako Selka, Kejklíř, Pyroman Roman. Co jsem si u této kapely vždy cenil, bylo umění okořenit drsný metal především zábavou a nadhledem. Tihle chlapíci podle mého názoru dokazují, že i tvrdá hudba se dá pojmout jako zábavná show, a není k ní zapotřebí plivání krve, řetězů, kůže, lebek apod. Přispěl k tomu i hostující zpěvák Miroslav „Prasopes“ Císler (známý z kapel Tleskač, Kníry nebo Požár mlýna). V kostýmu kontrolora v buřince a brejličkách se stařeckou holí opravdu řádil.

 

Během dovádění na pódiu se kapela ke svému bývalému kolegovi ještě jednou znovu vrátila, a to když mu věnovala píseň Pán udíren.

 

Pomalu se smrákalo. Drsný metal vystřídala havajská pohoda. Nebo jamajská? Jak kdo chce. Rockery totiž vystřídali muzikanti ve slaměných kloboucích, mimo kytar a bubnů ještě s trubkou, saxofonem a pozounem. Divákům nabídla kapela Los Chuperos skvělé, svižné reggae skladby, které dostaly do varu i ty největší bručouny a pecivály. Právě tahle parta z České Lípy se nejspíš postarala o nejlepší atmosféru večera. O kus dál sice tekla Berounka, ke které se svažoval travnatý břeh, ale nebylo tak těžké si představit, že je člověk někde na jamajské pláži, kde šplouchají mořské vlny na bílý písek. Mimochodem, možná v téhle chvíli šlo nejvíce na odbyt populární Mojito, které se prodávalo po celou dobu akce v jednom ze stánků.

 

S večerem přišla kapela, která byla z pozvaných účinkujících patrně nejznámější. Rocková formace Votchi z Prahy byla mimo jiné před časem „objevem Radia BEAT“, a to především skladbou Scary Woman, podle které pojmenovali debutové album a která zde také zazněla. Kluci z „Vočí“ působily skromným a slušným vystupováním v  zákulisí, na pódiu pak výrazným projevem energického zpěváka, který si říká Alex McBeat. Většina jejich skladeb má anglické texty, ale čeština z pódia také zazněla. Rockovou fazónu obohacovala příčná flétna (Petr Ackermann).

 

O závěr se postaral, stejně jako před dvěma roky, navrátivší se Pavel Marcel. Tentokrát s uskupením Allstars a blonďatou Kristýnou Foltýnovou. Zazněly cover verze různých hitů, ať už to bylo od The Eagles, Bon Jovi nebo Shanii Twain. Venku už byla definitivně tma, ale rozparáděných diváků přibývalo. V pauzách někteří provokativně pozpěvovali známý rif z hitu Deep Purple Smoke on the Water a dožadovali se, aby Pavel tuhle skladbu zahrál. I když Pavel přes naléhání „Kouř nad vodou“ stejně nezahrál, myslím, že to nevadilo. Byl na něm i na Kristýně vidět, že si svou produkci užívají a že jsou mezi místními oblíbení. Co si přát víc?

 

Jaký tedy byl čtvrtý ročník? Především pestrý. „Pestrost“ bylo slovo, které hýbalo letošní akcí a na které se pořadatelé zaměřili. Zatímco v loňském ročníku se začínalo od punku a přes rock se dorazilo až k metalu, letos jsme v kempu slyšeli akustický i etnický rock, duněl heavy metal i rock, diváky roztančilo svižné reggae nebo známé hity oblíbených kapel a zpěváků.

 

Jako vždy je nutno na závěr poděkovat všem, bez kterých by se tato akce nemohla uskutečnit. Sponzorům, pořadatelům, dobrovolníkům… A samozřejmě všem kapelám, které nám v to celkem prosluněné odpoledne připravilo příjemný zážitek. Muzikantům, kteří byli sympatičtí tím, že mezi nimi není rivalita, kteří se dokážou podívat na vystoupení kolegů, bavit se s nimi o všem možném. Kapelám, které dokázaly, že i když člověk přijde na akci a neví, co od ní má čekat, odchází s příjemným překvapením, jak dobrou muziku slyšel. V tom je myslím největší síla celé akce a nezbývá jen doufat, že přinejmenším tohle se přenese i do dalších let.

 

Zde si můžete prohlédnout fotogalerii z celé akce


Beruška Dekolt Dlouhej kouř Trautenberk Los Chuperos Votchi Pavel Marcel, Kristýna Foltýnová & Allstars
 

Mantis-a templates, tip Fotoaparáty a fotogalerie